Já mám celkem sbalíno. Tetovací české vlajky na líčko (jakože fandíme sportu), letáčky a propagační materiály Be International (jakože to myslíme vážně), Opavia balík (jaké jiné přenosné jídlo je českým typickým? Věčný to problém.) "Bude stačit jedna? Určitě ne." (double pack Becherovky) a velkou českou vlajku, kterou šila babička (jakože to i s tím vlastenectím nějak myslíme). Lebedím si. Zato ve Vojvodině již třetí den nespí a klikají a běhají a kouří a kafují (parafráze na zkušenosti s organizací Human is the reason, human is the answer). A taky se ukrutně těší, jako dalších 19 lidí z celé Evropy (EU a její kamarádi, spolu s jedním maličkým protektorátem), zaEvropy (Gruzie slintající na vlajku EU) a neEvropy (proruská Arménie, kaddáfíjské Bělorusko a někam dopryč se řítící Ukrajina), těší se, až se sejdou na Balkáně. Až se sejdou na projektu.
Projekty Youth in Action jsou spolufinancovány EU. Z peněz Evropské komise se hradí ubytování, strava a 70% cestovného, aby na projekt mohl jet opravdu každý. Hostitelská organizace na sebe spolu s uděleným grantem přebírá zodpovědnost za celou organizaci projektu (rozšiřující praxí se stává spolupráce na programu se zúčastněnými státy, což velmi vítám). Partnerské organizace (občanská sdružení, všemožné instituty, mládežnické zařízení a další) vybírají účastníky projektu. Komunikačním jazykem je angličtina, účastnící jsou ve věku 18 až 30 let, tedy mladí lidé, kteří se cítí zodpovědní za ten zmatek kolem a rádi s tím něco dělají. Cestovatelský rozměr, vzdělávací rozměr, osobní rozměr. Sebepoznání, sebemotivace, navázání neskutečných přátelství (vlastní zkušenost čtyřletého přátelství s Gruzínem Tokem a Armény Aleksem a Haykem, pro které bych umřela, doslova) a občas i drobných lásek. Na pokoji bydlíte s lidmi z jiných národů, proniknete navzájem do svých světů. Je to fajn.
Program bývá nabitý a vyžaduje absolutní účast. Semináře se střídají s workshopy, vše bývá prokládáno energizery a hraním si (ach). Neformální vzdělávání je efektním nástrojem, který lidským způsobem dokáže oslovit i tak různorodé multikulturní skupiny, jakou je ta naše. Večerní party jsou spontánně (ne)organizovány, až tedy na mezinárodní večer, kdy každý představí své zvyky, tradice, historii (rozuměj všechno se to sní a vypije). Jeden půlden se dokonce výletí, mi jedeme do Noviho Sadu (to nechám zatím bez komentáře, chovám k maďarské Vojvodině rozporuplné pocity).
Zažít, prožít!
Vaše K.
Našim cílem je být jedním z hlasů zodpovědné globální společnosti. Ta je společností aktivních občanů - tedy těch, kdož umí vzít svůj život do vlastních rukou, jsou ochotni najít si čas k péči o věci obecné, usilují o nápravu poměrů, či o zlepšení toho, co zlepšení vyžaduje. K tomu je často zapotřebí i jistá občanská odvah a přesvědčení, že jsme to my, kdo spoluurčujeme běh věcí a nejsme jimi jen pasivně smýkáni, také určitá schopnost empatie, otevřenost vůči jiným názorům a umění diskuse.
Vojvodinu mám rád nejen díky dávné lásce, ale je to prostě krásný kraj. Novi Sad je taky super, mám rád místa kolem Petrovaradinské pevnosti, tam se psaly dějiny. Přeji hodně příjemných zážitků
OdpovědětVymazatMnohokrát Vám děkuji, jsem zvědavá, tuhle část Srbska jsem zatím jen míjela a projížděla, konečně možnost zastavit se a nadechnout se vojvodinské atmosféry
OdpovědětVymazat