Balkán popáté. Svoboda implikuje zodpovědnost, v praxi.

Abstraktvní georgafie zajímavý etnik, krmící nás únosnou mírou pravdy. Živili!

Ukoordinovat skupinu takové lidské různorodosti, nechat příběhy vyznít, nic nezapadlo, dotáhnout to ke třem projektům, které se po létě v Gruzii, Srbsku a v Turecku pokusíme zorganizovat, a toliko srandy, oceňuji nejupřímnějším povzdechem. Vrau. Palce palce pěsti pěsti! Kulaté stoly a workshopy, podpořené nonformálním vzděláváním, nás dovedly k sepsání žádosti o grant a touze naše nové projekty dotáhnout do konce.

Mezinárodní projekt je zážitek měnící život. Klišeózní pravda, ke které se hlásím, v osmnácti mě jeden takový zážitek spoutal dobrovolnictvím a láskou ke Kavkazu. Tento Training Course je další v řadě, přátelství, přesahy, poutající dobrovolnictvím a láskou k Balkánu. Ve vlaku otvírám obálku s dopisy od unikátních lidských bytostí, je mi do breku, trochu panikařím, vlak sic na Prahu jede, ale rozhodně to není žádný Jeseník, jak psali na idosu, ale povoz Západních Němec (i když zima je tu jak v Karl-Marx-Stadtu o uhelné sezóně).

Myslím na uplynulý týden a toto se mi vrací: přestávka, všichni jsme spolu, všichni držíme každý den do čtvrté/páté ranní, naprosto spleteni neje

n rakijovými zážitky (panák za 30centů!), ale tuhou učit se od sebe, smát se spolu, prožít toho hodně. Koukám na ně, coffee break, nikdo ale nejde na kafe, Felix tradičně přichází s hrou. Jungle Speed, colour colour, person on your left, person on your left, one, two, thre, Dritan se rozčiluje, Eldar se rozčiluje, protože Dritan se rozčiluje, zbytek se směje.

Během uplynulého týdne se bořily s utvrzovaly stereotypy. Pár lidských bytostí, příběhů, postřehů:

Felix je španělský učitel, rok dobrovolničil v Bukurešti, vymýšlel nemocným dětem v hospitačních zařízeních zábavu a od základu ho to změnilo. Sekl s elektrotechnikou, stal se učitelem, přítelkyni má Rakušanku, a my ho máme moc rádi, jeho měkoučký přízvuk, chyby ve výslovnosti a předponu e- kdekoliv. Vždycky veselý, tančící, zpívající.

Dritan, reprezentant dvojky albánské mafie. Zaručeně nemá ledvinu, je to totiž Albánec jak poleno:-) Studuje angličtinu, nevládničí v ekologické NGO, rád opravuje špatnou výslovnost, je to divočák a správňák. Pět let se přátelí s Meivisem, studentem environmentálního inženýrství a nejmilejším klukem projektu. Tito dva muslimové severského vzezření boří všechny stereotypy o muslimském konzervatismu. Občas šli spát po druhé ranní, to jediné je dělilo od zbytku křesťanského projektového světa. Albánští kluci v drahých svetrech mi sedli, v létě bych to viděla na dlouho chtěnou Albánii, s přídavkem Makedonie a Kosova.

Eldar, osmnáctiletý Rus s ázerbájdžánskými předky a potenciálem tančit kavkazskou lezginku, vzpěrač, nás moc nemusel za tu intenzivnost, s kterou jsme se do všeho pouštěli (nepil alkohol). Do páru s ním přijela Albina, turkmenští předci ji dodávají potenciálu vůdkyně -stánských revolucí. Oba dva byli z Ufy (není to prej na Sibiři). Allah Akbar na krku ji slušelo. Tu slečnu jsem si zamilovala. Rusko, Ufa, schopnost kriticky myslet, poklad!

Merli, Estonka, má nejoblíbenější slečna projektu, s teplým pohledem, ráda poslouchala příběhy a nabíhala jí z nich husí kůže. Tu rozhodně ještě obejmu.

Elina, Litevka, oficiálně ponížila černohorskou hrdost, a to když porazila Gorana z šesti set tisícového Montenegra 5:2 v poolu. Ten se do ní za odměnu zamiloval. Goran nakonec skóroval asi nejvýše a projektoví kluci (a i holky), mu to záviděli. Elina i Goran byli motorem každé party, s nimi bych u moře v Chorvatsku ležela týdny. Dáme moře v Černé hoře?

Portugalec Bruno, egocentrik a projektový cestovatel, který vymetá všechny akce na Balkáně. Parodoxně, jeho stinné stránky měli všichni rádi, hodněkrát jsem brečela při vtipkování pospolu.

Makedonec Filip, ověnčen zlatem a oděn šusťákem na holém těle, toho srbský týden pozměnil nejvíc, začal pochybovat o svém nazírání na život. Milovník the Doors, s potenciálem Jima Morrisona, vybíral narozeninové dary pro hru, kterou pro mě vymyslel Felix, a která byla tím nejlepším dárkem, kterého se mi kdy dostalo. Dort od organizátorů a trenérů, od španělského zlata hodinu zábavy a milión vtipných dárků. Co víc si…

Remi, chodící alternativa alternativním životním stylem pohrdající. Francouz z Marseille, mluvící Chorvatsky, milující Balkáni. Trenér Budja, kterého jsem si ze Srbů oblíbila nejvíce, se nechal potetovat českými vlajkami a díky němu jsem si přivezla několik párů náušnic.

Sněhuláci, rozbité postele, rakija, seance v koupelně a u nás na pokoji, ranní jóga, jungle speed, janas (španělské hands up), hraní mafie a sepsání projektu, který se pokusíme zorganizovat.

O Srbech a jejich přirozeném potenciálu zabíjet (:-P) a o Vojvodinském kraji příště.

Jeďte na projekt s Be International! Je to NĚCO.

Vaše K.

Balkán počtvrté po čtvrté hodině ranní

Povětšina účastníků jsou Balkánci, brilantní to národ blýskající se nejčernějším cynismem. Až na kudrnatého Portugalce Bruna a Španěle Felixe s tím nejměkčím přízvukem jsme tu samí Výchoďňáři, zabaleni do Evropské komise, je to taková reflexe „zlých“ východoevropských národů v srbském čase a prostoru. A nám to lichotí. Albánská mafie, obchod s lidskými orgány, mrtvo uprostřed Ruska, korupce všude, všechny rány sami otvíráme a smějeme se jim. Celkem mi to imponuje, spolu s vědomím, že se Ti lidi zajímají, a tak že existují. Je naší kulturou nostalgie a národním pokrmem sentiment?

Nejsvětlejší stránkou tohoto projektu jsou jeho účastníci, mladí lidé, cestovatelé, romantici, trénink běží jak má, hry hrajeme dětsky, semináře posloucháme středoškolsky a ve workshopech pracujeme jako ti Youth leaders, kterými bychom měli být, nahlas, společně. První den byl ve znaku Group building activities, ice breakerů, team buildingů. Tím, že jsem se účastnila mnoha projektů, jsem narazila znovu na nástroje a metodologii, která je mi známá, což mě trochu zklamalo, ale sranda to byla. Večerní seminář vyvedený. Ve dvě ráno jsme šli domů z místního casina, celá skupina, připitá, rozverná, svoje. Ve předu sympatické Baltky, které se mi dostávají pod kůži, Rusové z Ufy bez vizí o Rusku, seversky vypadající muslimští kluci albánští, černohorští kluci očekávající kómatickou kocovinu, dredatý Francouz Remy, zhulený, jeho život je konstantně bjutiful, drzý Portugalec Bruno, šusťákový Makedonec se zlatými doplňky, poprockové a gotické slečny srbské, pseudorave a pseudohiphop kluci srbští, porumunštěný Španěl a tak nejdále. A všichni pracují či dobrovolničí, všichni umí hodně a všichni to sdílí. Moc hezký pocit, sdílet.

Trenéři jsou lidé na správném místě, DOCHVILNÍ, slušní a vtipní. Program všem sedí, máme čas na vinné coffee breaks, hraní mafie a jungle speed. Náplní je vše kolem Youth in Action 3.1.

Je škoda, že Arménci, Gruzínci a Ukrajinci nedostali víza, neprocvičím si gruzínštinu a arménský koňak taky nebude. Přeskočilo Srbům, plošné neudělování víz, že by se něco chystalo(…)??

Večer náš čeká intercultural evening, vybalíme národní pokrmy a pitiva, představíme své země, organizace a bedeme se inspirovat trošku z jíného úhlu. Na divoko.

P.S. Prohrála jsem šipky i fotbálek. Nebudu hospodským hráčem, jsem ok s vizí kavárenského povaleče.