Nejsvětlejší stránkou tohoto projektu jsou jeho účastníci, mladí lidé, cestovatelé, romantici, trénink běží jak má, hry hrajeme dětsky, semináře posloucháme středoškolsky a ve workshopech pracujeme jako ti Youth leaders, kterými bychom měli být, nahlas, společně. První den byl ve znaku Group building activities, ice breakerů, team buildingů. Tím, že jsem se účastnila mnoha projektů, jsem narazila znovu na nástroje a metodologii, která je mi známá, což mě trochu zklamalo, ale sranda to byla. Večerní seminář vyvedený. Ve dvě ráno jsme šli domů z místního casina, celá skupina, připitá, rozverná, svoje. Ve předu sympatické Baltky, které se mi dostávají pod kůži, Rusové z Ufy bez vizí o Rusku, seversky vypadající muslimští kluci albánští, černohorští kluci očekávající kómatickou kocovinu, dredatý Francouz Remy, zhulený, jeho život je konstantně bjutiful, drzý Portugalec Bruno, šusťákový Makedonec se zlatými doplňky, poprockové a gotické slečny srbské, pseudorave a pseudohiphop kluci srbští, porumunštěný Španěl a tak nejdále. A všichni pracují či dobrovolničí, všichni umí hodně a všichni to sdílí. Moc hezký pocit, sdílet.
Trenéři jsou lidé na správném místě, DOCHVILNÍ, slušní a vtipní. Program všem sedí, máme čas na vinné coffee breaks, hraní mafie a jungle speed. Náplní je vše kolem Youth in Action 3.1.
Je škoda, že Arménci, Gruzínci a Ukrajinci nedostali víza, neprocvičím si gruzínštinu a arménský koňak taky nebude. Přeskočilo Srbům, plošné neudělování víz, že by se něco chystalo(…)??
Večer náš čeká intercultural evening, vybalíme národní pokrmy a pitiva, představíme své země, organizace a bedeme se inspirovat trošku z jíného úhlu. Na divoko.
P.S. Prohrála jsem šipky i fotbálek. Nebudu hospodským hráčem, jsem ok s vizí kavárenského povaleče.
Žádné komentáře:
Okomentovat